Co je to roztroušená skleróza?
Na celém světě je odhadováno dva a půl miliónů, v České republice přibližně deset tisíc nemocných roztroušenou sklerózou mozkomíšní. Toto onemocnění nejčastěji postihuje mladé lidi, ale může se projevit již v dětství nebo naopak v pokročilejším věku.
Jedná se o chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému, které vede jak k demyelinizaci nervových vláken tak k jejich přímé ztrátě. Je řazena mezi tzv. autoimunitní onemocnění, přičemž hlavními cílovými antigeny pro autoimunitní útok jsou antigeny myelinové pochvy, obalující nervová vlákna v centrálním nervovém systému.
Příčina vzniku onemocnění RS není známá, podílejí se na něm faktory zevní i vnitřní a nepochybně řada z nich je ještě zcela neznámých. Typický průběh onemocnění je v počátku v atakách, kdy dochází k akutnímu rozvoji neurologických příznaků a remisích, kdy je vedení nervovým vláknem částečně obnoveno a klinické příznaky se zmírňují, později přechází do chronické progrese, kdy příznaky způsobené úbytkem nervových vláken přetrvávají.
Klinické příznaky jsou dány postižením určité dráhy, v jejímž průběhu se demyelinizace a axonální ztráta odehrávají. Mohou se projevovat retrobulbární neuritidou (charakteristická poruchami zraku od zamlženého vidění, poruchy barvocitu, výpadků zorného pole až po úplnou ztrátu zraku a bolestí bulbu při jeho pohybu), senzitivními projevy (parestézie, dysestézie, hypestezie, anestezie, hyperestezie, hypalgézie, analgézie, hyperalgézie, allodynie), vestibulárním syndromem (projevující se například závratěmi, poruchami rovnováhy), spastickými parézami (zpočátku nemocní udávají zvýšenou únavnost, nejistotu při chůzi, slabost, neobratnost končetiny, později dochází ke vzniku obrny centrálního charakteru provázené spasticitou), poruchami mozečku (projevující se ataxií, poruchou rovnováhy, třesem), poruchami sfinkterů (projevující se náhlým nucením na mikci, později retencí či inkontinencí), okohybnými poruchami, postižením mozkových nervů, pseudobulbárními obrnami (porucha polykání a řeči), sexuálními poruchami (erektilní dysfunkce, snížené libido, snížená frekvence orgasmu, únava, snížená citlivost a vzrušivost), poruchami autonomního nervového systému (chlad a cyanóza akrálních částí těla, paroxysmální atriální fibrilace, hypotermie, ortostatická hypotenze, námahou navozená tachykardie, abnormní odpověď potních žlaz), únavou, kognitivními a afektivními poruchami (deprese, demence, bipolární porucha), epileptickými záchvaty, extrapyramidovými poruchami (akinézy, dyskinézy), kmenovými příznaky. Komplikací těchto příznaků může dojít ke vniku infekcí močových cest, svalových atrofií, snížené hustotě kostí, dechovým poruchám, kontrakturám a proleženinám. Klinické příznaky mohou ve svém důsledku vést k sociálním (vztahy, způsob rodinného života, trávení volného času) a pracovním (vzdělání, hledání pracovních příležitostí, výsledky v zaměstnání, ekonomická situace) a psychologickým komplikacím a zhoršovat tak kvalitu života nemocných.
K určení diagnózy je nutné soubor klinických příznaků doplnit pomocnými vyšetřovacími metodami. Ke stanovení diagnózy jsou vyžadovány alespoň dvě ataky, průkaz dvou různě lokalizovaných ložisek na magnetické rezonanci anebo computerové tomografii a abnormní mozkomíšní mok.
Vzhledem k množství možných příčin vzniku onemocnění a klinickým příznakům, které ve svých důsledcích zasahují nejen do somatické, ale také psychické a sociální oblasti, je při léčbě tohoto onemocnění nutný komplexní přístup, vycházející z týmové spolupráce odborníků různých medicínských oborů. Významnou roli v léčbě však hraje přístup nemocného a celé rodiny, případně spolupráce se svépomocnými skupinami (například Roska).
V současné době je snahou co nejčasnější zahájení dlouhodobé medikamentózní léčby (interferon beta, glatimerátacetát, imunoglobuliny, mitoxantronu, azathioprin), aby se zabránilo nevratným škodám na nervovém systému v podobě rozsáhlé demyelinizace a axonální ztráty. V léčbě akutní ataky má významný efekt podávání steroidních hormonů (především methylprednisolon). U maligního průběhu je úspěšná autologní transplantace kostní dřeně (metoda intenzivní imunoablace s podporou autologních kmenových buněk). Také proces rehabilitace by měl začít ihned při stanovení diagnózy a měl by se stát způsobem života nemocného.
