Srovnání účinnosti subkutánně podávaného interferonu β-1a 44 μg, dimetyl fumarátu a fingolimodu v reálné klinické praxi – multicentrická observační studie

Roztroušená skleróza (RS) je chronické zánětlivé demyelinizační a neurodegenerativní onemocnění postihující centrální nervový systém. Interferon (IFN) β-1a 44 μg, dimethyl fumarát (DMF) a fingolimod jsou zavedené léky pro léčbu relaps-remitující RS (RR RS). Cílem tohoto projektu, který zahrnuje analýzu dat z registru ReMuS, bylo porovnat účinnost IFN β-1a 44 μg, DMF a fingolimodu u pacientů s RR RS v reálných podmínkách klinické praxe v České republice.

Pavelek, Z., Sobíšek, L., & Vališ, M. (2017). A comparison of efficacy of subcutaneous interferon β-1a 44 μg, dimethyl fumarate and fingolimod in the real-life clinical practise – a multicenter observational study. In Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie (Vol. 81/114, Issue 4, pp. 457–465). Care Comm. https://doi.org/10.14735/amcsnn2018457

Abstrakt

Úvod: Roztroušená skleróza je chronické zánětlivé a neurodegenerativní onemocnění postihující CNS. Mezi etablované léky pro relaps-remitentní RS (RR RS) patří interferon (IFN) β-1a 44 μg, dimetyl fumarát (DMF) a fingolimod. Cílem projektu, resp. výstupem z analýzy z registru ReMuS, bylo srovnat účin­nost subkután­ně podávaného IFN β-1a 44 μg, DMF a fingolimodu u pa­cientů s RR RS, u nichž byla zahájena tato léčba do 90 dní od počátku relapsu, v reálné klinické praxi v ČR.

Soubor a metodika: Do projektu bylo zahrnuto celkem 279 pa­cientů s RR RS, kteří prodělali při léčbě 1. linie (IFN β-1a 22 μg 3× týdně, IFN β-1a 30 μg 1× týdně, IFN β-1b 250 μg obden, teriflunomid 14  mg den­ně, glatiramer acetát 20 mg den­ně nebo glatiramer acetát 40 mg 3× týdně) jeden relaps a kterým byla léčba změněna buď na IFN β-1a 44 μg nebo DMF či fingolimod. Sledovanými parametry byly roční počet relapsů (an­nualized relapse rate; ARR), doba do dalšího relapsu, zastoupení pa­cientů bez relapsu a změna Expanded Disability Status Scale (EDSS) po roce od změny léčby u jednotlivých preparátů.

Výsledky: Po změně terapie došlo u všech třech sledovaných preparátů během roční observace k signifikantnímu zlepšení analyzovaných parametrů. Při porovnání skupiny pa­cientů s léčbou IFN β-1a 44 μg (83 pa­cientů) vs. fingolimod nebo DMF (196 pa­cientů) bylo ve druhé skupině významnější zlepšení v parametru ARR a změna EDSS. Po spárování pa­cientů na terapii IFN β-1a 44 μg se skupinou léčenou DMF nebo fingolimodem v poměru 1 : 1 metodou propensity score match­­ing (83 vs. 83 pa­cientů) zůstal signifikantní vliv na zlepšení sledovaných parametrů před změnou terapie a po ní v obou skupinách, neprokázali jsme ale již signifikantní rozdíl efektu mezi skupinami.

Závěr: IFN β-1a 44 μg, DMF i fingolimod prokázaly svou účin­nost v rámci eskalace léčby na vybrané skupině pa­cientů v parametrech změna EDSS a čas do dalšího relapsu.

Celý článek je k dispozici v češtině po přihlášení na webu časopisu Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie.