Tým vedený Richardem Nicholasem se ve své nové studii zaměřil na to, jak zdravotnické systémy v různých zemích ovlivňují klinickou diagnózu a přístup k léčbě roztroušené sklerózy. Pokyny pro předepisování léčby modifikující průběh onemocnění u roztroušené sklerózy se obvykle soustředí na klinickou diagnózu relaps-remitentní formy tohoto onemocnění. Tyto pokyny a jejich monitorování se však liší v jednotlivých zemích. Autoři studie zdůrazňují, že standardizace přístupu k diagnostice, například přiřazení diagnózy relaps-remitentní nebo sekundárně progresivní roztroušené sklerózy, umožňuje lépe pochopit, jak různé zdravotnické systémy ovlivňují stanovení klinické diagnózy a přístup k léčbě.
Nicholas, R., Rodgers, J., Witts, J., Lerede, A., Friede, T., Hillert, J., Forsberg, L., Glaser, A., Manouchehrinia, A., Ramanujam, R., Spelman, T., Klyve, P., Drahota, J., Horakova, D., Joensen, H., Pontieri, L., Magyari, M., Ellenberger, D., Stahmann, A., Butzkueven, H., Van Der Walt, A., Bezlyak, V., Lines C., Middleton, R. (2023). The impact of healthcare systems on the clinical diagnosis and disease-modifying treatment usage in relapse-onset multiple sclerosis: a real-world perspective in five registries across Europe. Therapeutic advances in neurological disorders, 16, 17562864231198963. https://doi.org/10.1177/17562864231198963 PMID: 37771841
Abstrakt
Úvod: Pravidla pro předepisování chorobu modifikující léčby (DMT) u roztroušené sklerózy (RS) jsou založeny na klinické diagnóze relaps-remitentní RS (RRRS). Pokyny pro předepisování DMT a jejich monitorování se však v jednotlivých zemích liší. Standardizace přístupu k diagnostice, jako je určování diagnózy RRRS nebo sekundárně progresivní RS (SPRS), umožňuje zkoumat, jak zdravotnické systémy ovlivňují klinickou diagnózu a přístup k léčbě.
Metody: Analyzovali jsme data z registrů šesti kohort v pěti zemích (Česká republika, Dánsko, Německo, Švédsko a Spojené království) u pacientů s počáteční diagnózou RRRS. Použili jsme předem existující algoritmus (DecisionTree, DT) ke standardizaci diagnóz RRRS nebo SPRS. Identifikovali jsme pět globálních faktorů ovlivňujících předepisování DMT: poskytování, dostupnost, financování, monitorování a audit, a analyzovali jsme data proti těmto konceptům pomocí metaanalýzy a univariační metaregrese.
Výsledky: U 64 235 pacientů jsme zjistili rozdíly v užívání DMT mezi jednotlivými zeměmi, přičemž vyšší užívání bylo zaznamenáno u RRRS a nižší u SPRS, s odpovídajícím nižším užíváním ve Spojeném království ve srovnání s ostatními registry. Faktory jako ženské pohlaví (p = 0,041), zvyšující se postižení podle skóre rozšířené škály postižení (EDSS) (p = 0,004) a přítomnost monitorování (p = 0,029) u SPRS ovlivnily pravděpodobnost získání DMT. Standardizace diagnózy odhalila rozdíly v míře reklasifikace z klinické RRRS na DT-SPRS, přičemž Švédsko mělo nejnižší míru (Švédsko 0,009, rozmezí: Dánsko 0,103 – portál Spojeného království 0,311). Pacienti s vyšším EDSS (p < 0,03) a ženským pohlavím (p < 0,049) měli vyšší pravděpodobnost reklasifikace z RRRS na DT-SPRS. Studie také zkoumala dopad diagnózy na užívání DMT u klinické SPRS, přičemž zjistila, že prostředí předepisování a auditní postupy ovlivňovaly přístup k léčbě.
Diskuse: Výsledky zdůrazňují důležitost přístupu zdravotnických systémů k ověřování klinického označení průběhu RS pro usnadnění vhodného předepisování, s určitou flexibilitou v nejistých případech, aby byl zajištěn trvalý přístup k léčbě.
Celý článek si můžete v angličtině přečíst na webu časopisu Therapeutic advances in neurological disorders.
